Září 2009

víkendové řádění

29. září 2009 v 15:49 | Pavelondra
Jak jste si mohli přečíst už u Clairem na blogu, konala se tu u nás v Újezdu u Brna taková menší akcička.
Jen v krátkosti se s vámi podělím o své dojmy, počítám totiž, že Clairem taky něco napíše a to rozhodně krátké nebude.
Claire, Voldy (Marek) a Bella (Pavla) přijeli v pátek večer, přičemž jsem zas musel obdivovat naši skvělou autobusovou dopravu, do Brna dorazili s půlhodinovým spožděním.
Po ubytování a nezbytné prostorové orientaci (jen v rychlosti následovala večeře, také jen v rychlosti, na těstovinovém salátu si všichni pochutnali.
Pak jsme se už nějak směstnali u mě v pokoji, to by člověk neřek, jak se dá dobře vyspat na zemi...
V sobotu a v neděli to pak probíhalo podobně, zpívalo se, blblo se, s Markem jsme řešili záležitosti technického charakteru, zprovoznění programů na počítači, různé experimenty s windows a podobné věci, kterým děvčata chvílemi jen bezmocně přihlížela a stěžovala si, že mluvíme (čínsky), chvílemi opravdu nevěděly, co to vlastně řešíme.
Odpoledne jsme pak popadli vodítkoa psa a vydali se na delší procházku.
Vycházka byla prospěšná všem, nejvíc samozřejmě psovi, ten se už dlouho takhle nevyběhal.
Když jsme ušli asi půl kilometru tak Marek objevil na jednom stromu velmi zajímavou větev a vzal si do hlavy, že si z ní vyrobí další hůlku na čarování.
Háček byl v tom, že dotyčná větev byla jednak dost vysoko a jednak se nedala dost dobře urvat, takže jsme pak zkoušeli vše možné, včetně různých stylů lezení na strom a věšení se na větev, vše zbytečné, větev našim nájezdům odolala.
Oba večery jsme pak ztrávili u televize, v sobotu jsme koukali na Dvě věže a v neděli na Pearl harbor, oba filmy nám Pavla velice vtipně a barvitě komentovala.

V pondělí jsme se pak rozešli, Voldy a Claire jeli do Prahy a my s Pavlou jsme zůstali ještě chvíli sami v Brně, seděli jsme a kecali až jsem se pak nakonec asi po hodině odebral také domů zpět do Újezdu.

závěr:
Víkend byl vydařený, má očekávání splnil téměř na 100% a nemůžu se dočkat až tu svoji (rodinku) zas uvidím.
Pavelondra

Avatar -

29. září 2009 v 15:22 | Pavelondra |  filmy
Zdar všichni,
nudím se, nevím co dělat, tak jsem se rozhodl, že tu jen tak napíšu o jednom filmu, na který se těším už pěkně dlouho.

Jak to vše začalo?
Psal se rok 1997 a James Cameron se stal (králem světa), alespoň toho filmového.
Režisér, který se již předtím proslavil filmy Aliens (vetřelci) a Terminator2 natočil v tomto roce film, který vydělal nejvíc v celé filmové historii.
Samozřejmě mluvíme o Titaniku, o kterém se tu snad ani nebudu rozepisovat, všichni ho určitě znáte a nepochybuji, že jste ho viděli minimálně jednou.
Cameronův úspěch byl tenkrát opravdu veliký a tak se rozhodl, že se pustí do dalšího veledíla.
Film Avatar, respektive první verze jeho scénáře se v Cameronově hlavě vylíhla již někdy před čtrnácti lety.
Projekt byl však na určitou dobu pozastaven, na tehdejší dobu nebyla ještě dostatečně vyvinutá triková technologie, film by v té době stál zhruba 500000000, do čehož by pochopitelně nikdo nešel.
Od té doby se o Cameronovi nevědělo, netočil žádné velké filmy, zabýval se spíše podmořskými dokumenty, kde zkoušel své 3d technologie, důkazem může být např. dokument Aliens of the deep (tajemné hlubiny 3d) o podmořském životu v extrémních hloubkách a možných souvislostech se životem mimo zemi.

Před pár lety se však na veřejnost dostala zpráva, že Jimmy točí další celovečerní film, šlo o nějaký tajemný Projekt 880.

Nebudete věřit, co se nám z tohoto nicneříkajícího projektu vyklubalo.
Nešlo o nic menšího, než o obnovení práce na filmu Avatar, jehož natáčení se konečně v těchto měsících blíží do finále.

Marketingová kampaň
Cameron zvolil pro tento film nezvyklou taktiku.
Až do letošního comic-conu, kde konečně Jimmy prozradil více o filmu, oznámil, kdy vyjde první trailer a pustil novinářům 20 minut z první půlky filmu.
A to nebylo vše. Na 21. srpna byl naplánován tzv. Avatarday, ve vybraných kinech po celé planetě mohl každý kdo chtěl, zadarmo zhlédnout 15 minut z filmu.
O téhle ukázce se tu rozepisovat nebudu, více si můžete přečíst na stránce www.gorilla.cz kde je toho o Avatarovi spoustu, fotky, analýza traileru, dojmy z patnáctiminutovky a spousta dalších materiálů.

Něco o filmu samotném.
Film se odehrává ve vzdálené budoucnosti, Země je zdevastovaná jak jen to jde a jedinou nadějí lidstva je tak expanze na cizí planety.
Jednou z nich je i Pandora, není to planeta v pravém slova smyslu, je to měsíc, obíhající kolem plynného obra v systému Alpha centauri.
Vzduch je zde nedýchatelný, lidé zde proto žít nemohou.
Pandora je však zdrojem nepředstavitelného nerostného bohatství.
A jak je známo, pro tenhle typ surovin bylo lidstvo vždy ochotno udělat cokoliv.
Lidští inženýři proto vymysleli geneticky upravené bytosti, které mohou na Pandoře žít.
Pandora sama má totiž své vlastní obyvatele, jsou to tři metry velcí modří mimozemšťané, kterým se říká na'vi.
Kombinací lidské DNA a DNA na'vi tak vznikne cosi, čemu se říká avatar.
Je to v podstatě tělesná schránka, do které se pomocí přístrojů přemýstí mysl nějakého člověka, ten tak může avatara ovládat a pohybovat se tak po povrchu Pandory bez úhony.
Jedním z těchto avatarů je Jake Sully, ochrnutý ex mariňák, který dostane nabídku zúčastnit se expedice na Pandoru a v podobě avatara se pokusit nějak zblížit místní primitivní rasu na'vi a stále více expandující lidstvo.
Pandora celá je pokryta džunglí, která je tak rozmanitá, jak jen to jde.
Stromy větší než kalifornské sekvoje, svítící a létající květy,masožravci podobní dinosaurům,
okřídlené potvory, některé slouží na'vi jako dopravní prostředky.
Z příběhu toho moc dále prozrazovat nebudu.
Jake a jeho přítelkyně doktorka Grace se připojí na avatary, prozkoumávají džungli, Jake je však zajat na'vi Neytiri z níž se stane později Jakeova velká láska;.
Velká část filmu se tak bude odehrávat bez lidského faktoru, jen obyvatelé Pandory a Jake jako Avatar.
Zápletka je jasná, Jake pochopí, že na'vi nejsou zlí, že by byl zločin, kdyby lidstvo chtělo Pandoru zabrat pro sebe a celou ji zruinovat těžbou.
Na konci tak dochází ke střetu, v jehož středu stojí Jake, který neví na čí stranu se přidat, přece jen je stále ještě člověk.
Konec filmu má být něco, co tu ještě nebylo, Cameron hovoří o závěrečné bitvě na'vi a lidí jako o (mother of all battles) matce všech bitev.
Půjde zřejmě o střet lidských leteckých sil s na'vi, kteří létají na místních okřídlených tvorech, které se jmenují Bansheeray.
Jak obstojí primitivní luky a šípy domorodců proti moderní letecké technice lidí, to je zatím ve hvězdách.

technické zpracovánía herecké obsazení.
Film má být celý v 3d a kompletně digitálně zpracovaný, vše se tedy bude animovat na počítači.
Hudbu zajišťuje James Horner, který pro Camerona již několikrát pracoval (Aliens, titanic)
Pro film byl speciálně vyvinut nový umělý jazyk, kterým bude rasa na'vi mluvit, takže spousta dialogů bude otitulkována.

Hlavní roli Jakea Sullyho si zahraje Sam Worthington, kterého jsme letos mohli vidět ve čtvrtém terminátorovi.
Na'vi Neytiri hraje Zoe Saldana, letos hrála Uhuru ve Startreku.
Doktorku Grace hraje Sigourney Weaver, tu vám snad ani představovat nemusím, o důstojnici Rippleyové z prvního vetřelce už každý slyšel alespoň jednou.
Plukovníka Quaritche, který je zde jako hlavní velitel lidských sil a tudíž hlavní záporňák, hraje Stephen Lang.
Film má mít něco kolem 170 minut.
datum distribuce je stanoveno na 18. prosince 2009, takže si už teď netrpělivě odškrtávám v kalendáři :D

Pro všechny příznivce sci-fi to bude konečně zas něco nového, nepůjde zas o další trapný remake nějaké bůhví jak staré vykopávky nebo o další pokus zfilmovat nějakou knížku či trapný komix.
Ne... This is great.

Pavelondra

řetěz

21. září 2009 v 14:51 | Pavelondra
Zas sem se tak při pondělku nudil, tak jsem si našel další řetěz na vyplnění.
Čtěte a když budete chtít, tak si ho klidně vyplňte taky.
Pavelondra

1. Jméno někoho, kdo tě dneska rozesmál?
Naše angličtinářka, když nám líčila, jak se její kolega učitel v hodině obnažoval.
2. Co jsi dělala dneska v 8 ráno?
Snídal ve vlaku, jelikož jsem zase zaspal.
3. Co jsi dělala před 30ti minutama?
Statečně se živil hroznama, letošníma posledníma. mňam mňam.
4. Co jsi dělala minulou noc?
Koukal na film, četl... jo a taky spal.
5. Jaké je jméno tvé matky?
Velice hezké.
6. Jakou barvu má tvůj hřeben?
Hřeben? Co to je? já tohle slovo neznám.
7. Co sis naposledy koupila?
Jízdenku na vlak.
8. Kde uchováváš své peníze?
Pokud vůbec nějaké mám, tak pokud možno neustále nadosah.
9. Jaké bylo dnes počasí?
Krásné letní, takhle na konci září, neobvyklé.
10. Kde jsi se naposledy objímala?
No asi ve snu.
11. Na co se těšíš?
Na pátek.
12. Kouřila si někdy?
Jo, zkoušet to už nebudu, pěkně hnusný.
13. Nejbližší věc, která má zelenou barvu?
Hrozen, který leží vedle mě na talíři.
14. Poslední člověk, se kterým si mluvila?
No kamarádka.
15. Chceš si ostříhat vlasy?
V žádném případě.
16. Je ti víc jak 23? ne
17. Mluvíš hodně? Někdy až moc.
18. Jak se cítíš? Doma ze školy, takže se cítím úplně na pohodu.
19. Koho chceš obejmout? Nooo momentálně nikoho.
20. Koukáš se na The OC?
Nemám ani páru, co to je, natož abych na to koukal.
21. Obsahuje tvůj nick "x"? ne
22. Znáš někoho jménem Karolína? ano
23. Vymýšlíš si slova? Ne ani náhodou.
24. Jsi lechtivá? Až nezdravě moc.
25. Jsi žárlivá? ne, nemám k tomu důvod
26. Jméno kamaráda, které začíná na "V"? Vojta
27. Kdo ti naposledy volal? Nějakej trapnej týpek, z nějaké ještě trapnější firmy, která nabízela rybí tuk.
29. Kam dnes jdeš? NO dnes už nikam.
30. Musíš zítra pracovat? Pracovat ne, ale jít do školy, to jo, no kolikrát je to ještě horší než ta práce.
31. Komu si naposledy řekla "Miluji tě!"? Týjo, to bylo už tak dávno, že ani nevím. No vám to tu rozhodně vypisovat nbudu.
32. Co bys teď měla dělat? Psát domácí úkol, no a místo toho tu vypisuju tenhle řetěz...
33. Máš přezdívku? Světe div se, ale mám.
34. Jsi velký spáč? Jo spaní je můj koníček, takže jsem.
35. Co posloucháš? Jestli se to týká hudby, tak cokoliv, kromě jazzu.
36. Co byl nejlepší film, jaký jsi za poslední dva týdny viděla? Novej Star trek
37. Kdy jsi naposledy myla nádobí? Před tím, než jsme si pořídili myčku, takže hooodně dávno.
38. Plakala jsi dneska? Ne
39. Kdo bude pokračovat?
Kdokoliv, mě je to jedno, ale minimum sou dva lidi.

Zarážení hory v Mutěnicích

6. září 2009 v 18:42 | Pavelondra
Zarážení hory je slavnost, při které se oficiálně zarazí kolem vinohradu kol,ky, takže od té chvíle už nemá nikdo mezi hrozny co dělat a ty tak mají čas v klidu dozrát a být tak připravené na brzký sběr.
Včerejší slavnost v Mutěnicích byla spojena s vinařskými dny, takže byla uvedena slavnostním průvodem, poté proběhlo samotné zarážení a nakonec přišla vystoupení několika folklorních souborů z blízkého okolí, včetně jednoho až ze slovenska z Bratislavy.
Vše se poslouchalo dobře, i když za to také možná mohla ta petlahev burčáku, kterou jsme si na místě koupili a kterou jsme se s mamkou oba zahřívali.

Popisovat vám průběh slavnosti nebudu, místo toho nabízím něco lpšího, přímý záznam divadelního vystoupení, které si místní připravili.
nahrávka je pořízena na mobilním telefonu, proto upozorňuji na trochu horší kvalitu zvuku.
odkaz ke stažení je zde:
Doufám, že se bude líbit, já sám jsem se při scénce velmi bavil.

Futsal v Polničce

1. září 2009 v 11:42 | Pavelondra |  hry
futsal v Polničce
Rád bych se s vámi podělil o zážitky z týdenního fustalového soustředění, které se uskutečnilo ve dnech 23. až 29. srpna v Polničce u Žďáru nad Sázavou.
Akce se účastnili studenti Masarykovy univerzity Brno, jejich asistenti ze střediska Teiresias a dva britové, David Micock, co by trenér britských nevidomých futsalistů a Keryn Seal, který byl Davidův svěřenec.
Tréninky probíhaly vždy dvakrát denně, ráno byl dvouhodinový trénink, poté oběd a odpoledne byl trénink tříhodinový, na jehož konci jsme vždy chvíli hráli.
Náplň tréninků byla opravdu různorodá, popíšu vám nyní, která cvičení mě zaujala nejvíce.
- běhání po metách
Do každého rohu hřiště se postavil jeden asistent, přičemž každý z nich měl číslo 1 až 4. Úkolem nás studentů pak bylo vyběhnout a proběhnout co nejrychleji kolem všech čtyř met (asistentů)
Běhalo se různými způsoby (pomalý klus, skipping, lifting, do boku apod.)
Samostatnou kapitolou pak bylo běhání s míčem, při kterém jsme se měli naučit správné vedení míče tak, aby jsme jej měli pod kontrolou při každém kroku, což je, alespoň pro mě velmi těžká dovednost, kterou dosud tak úplně neovládám.
- cviky se švihadlem
Dalším zajímavým cvičením byly cviky se švihadlem, nešlo jen o skákání přes švihadlo, ale i o běh, který vypadal asi tak, že asistent se postavil za studenta, hodil mu švihadlo přes ramena a ten pak musel v předklonu běžet, takže asistent jej mohl pomocí švihadla navigovat.
- golf
Jednalo se o cvičení s míčem, které mělo zlepšit naši přesnost při přihrávkách.
Na osm míst na hřišti se rozestavilo osm asistentů, kteří byli opět očíslování čísly 1 až 8.
Úkolem každého studenta pak bylo pokusit se dostat míč ke každému číslu, a to na co nejmenší pokus kopnutí.
Když se mu tak podařilo dostat míč ke všem osmi asistentům, konečný počet pokusů se sčítal a ten, kdo měl číslo nejmenší vyhrál.
- boj o míč
Studenti se rozdělili na dvě družstva
V každém družstvu byli čtyři studenti, kteří měli přiřazena čísla 1 až 4, takže byly dvě jedničky, dvě dvojky apod.
Každé družstvo se postavilo na jednu stranu futsalové branky.
Pak některý z asistentů vyhlásil, že za míčem se pustí např. obě jedničky. Takže z obou družstev vystartovali studenti s číslem jedna, jejich úkolem bylo doběhnout k hozenému míči a sebrat jej tomu druhému. Student, kterému se to podařilo běžel útočit na bránu, zatímco ten druhý se mu v tom snažil zabránit.
Stalo se ovšem také, že z každého týmu vybíhali studenti dva, např jedničky a dvojky.
V takovém případě se oba studenti z jednoho družstva domluvili proti druhé dvojici tak, že jeden běžel sebrat nepřátelské dvojici míč a pokusil se jej přihrát svému kolegovi, který si už předtím naběhl k bráně.
Tato hra nás měla naučit opravdovým situacím při hře, měli jsme se naučit, jak útočit, jak bránit a jak pracovat ve dvojici.
- střílení penalt
naše asi nejoblíbenější část tréninku, nešlo o nic jiného, než se pokusit vstřelit do futsalové brány co největší počet gólů.
V druhé půlce týdne jsme k obyčejnému střílení ještě přidaly nácvik míření, měli jsme např. za úkol pokusit se vystřelit na levou nebo pravou tyč, nebo pokusit se trefit horní břevno, tj. střelit míč do výšky, což nikomu moc nešlo.
- bago na souši i ve vodě
Bago je hra, při které si všichni stoupnou do kruhu, do jehož středu jde jeden vybraný student.
Ostatní si přihrávají míč po kruhu tak, že vždy zavolají na osobu, které chtějí přihrát a ta se ozve.
Úkolem hráče ve středu je zmocnit se míče během toho, co si jej ostatní v kruhu přihrávají.
Tuhle hru jsme hráli asi třikrát, dvakrát na hřišti s futsalovým balónem a jednou ve vodě s míčem nafukovacím, kdy jsme ještě navíc do středu poslali hráče dva a ti se měli domluvit, jak spolu budou spolupracovat, aby se jim podařilo míč uzmout.
- čtvercové formace
Jedno z nejdůležitějších a nejzásadnějších cvičení celého týdne
Hráči byli rozděleni do dvou družstev po čtyřech.
Ve čtveřici byli dva obránci a dva útočníci.
Úkolem hráčů bylo, postavit se tak, aby tvořili čtverec, museli se tedy mezi sebou domluvit a podle hlasu se rozestavit.
Ve finále to tedy potom vypadalo tak, že vedle sebe stáli dva obránci a před nimi dva útočníci.
Levý obránce si tak musel zkontrolovat pozici levého útočníka a pravého obránce, naopak pravý obránce si hlídal před sebou pravého útočníka a svého souseda levého obránce.
Vznikl tak čtverec, který byl základním postavením při zahájení skutečné futsalové hry.
Potom jsme ještě v tomto čtverci nacvičovali různé dovednosti, museli jsme např. ve formaci jít za zvukem míče dopředu, couvat a do stran.
Tohle cvičení se mi líbilo, protože jsme si při něm zvykli mezi sebou více komunikovat a měli jsme tak lepší přehled o tom, kdo kde je.
Závěr
Všechny tréninky byly zajímavé, náročné a rozhodně přínosné, za ten týden jsme všichni skutečně pokročili a to hlavně v komunikaci mezi hráči při hře, ta už nebyla na konci týdne tak chaotická, jako tomu bývalo na začátku, každý se snažil uhlídat si svého kolegu v družstvu a tak bylo vše mnohem plynulejší a dynamičtější.
poděkování na závěr
A na úplný závěr bych chtěl poděkovat těmto lidem:
asistentům
Michalovi, Martinov, Jitce Lukášovi, Petře, Radce, Berit, Katce a Milanovi za jejich trpělivost a nápaditá civčení, která si při svých tréninzích vymýšleli
Davidovi a Kerynovi az to, že se s námi podělili o své zkušenosti s trénováním a hraním futsalu
všem ostatním spoluhráčům za skvělou atmosféru, kterou během soustředění vytvářeli, jmenovitě hlavně Fenzíkovi a Láďovi za jejich skvělou kytarovou a flétnovou produkci během dlouhých večerů.
Tak za rok zase nashledanou
Dobrý den, sportu zdar, futsal je prýma. Góóól